Tradiční čínská medicína

Orgány CANG a FU

 5 řídících orgánů.  CANG - játry, srdcem, slezinou, plícemi, ledvinami. 6 dutých  FU - žlučníkem, tenkým střevem, žaludkem, tlustým střevem, močovým měchýřem a trojitým zářičem. Zvláštní  FU - mozek, dřeň, kosti, cévy, děloha, někdy se uvádí žlučník. K orgánům CANG se přidružuje vždy některá z tělesných tkání a tekutin, určitý smyslový orgán nebo vývod, konkrétní emoční projev. Každý orgán má pak vlastního "ducha".

Východ rodí vítr, vítr rodí dřevo, dřevo rodí kyselost, kyselost rodí játra, játra rodí šlachy a vazivo, šlachy a vazivo rodí srdce a játra řídí oči. Východ na obloze představuje vítr, na zemi rostlinstvo a v těle šlachy a vazivo, z pěti orgánů pak játra, z barev modrou, ze zvuků křik, z rozrušení zatínání pěstí, z vývodů oči, z chutí kyselou a z emocí hněv.

Západ rodí suchost, suchost rodí kov, kov rodí pálivost, pálivost rodí plíce, plíce rodí pokožku a ochlupení, pokožka a ochlupení rodí ledviny a plíce řídí nos. Západ na obloze představuje sucho, na zemi kovy, na těle pokožku a ochlupení, z pěti orgánů pak plíce, z barev bílou, ze zvuků pláč, při rozrušení kašel z vývodů nos, z chutí pálivou, z emocí žal.

Sever rodí chlad, chlad rodí vodu, voda rodí slanost, slanost rodí ledviny, ledviny rodí kosti a dřeň, kosti a dřeň rodí játra a ledviny řídí uši. Sever na obloze představuje chlad, na zemi vodu, v těle kosti, z pěti orgánů pak ledviny, z barev černou, ze zvuků sténání, z rozrušení chvění, z vývodů uši, z chutí slanou, z emocí strach.

Jih rodí horko, horko rodí oheň, oheň rodí hořkost, hořkost rodí srdce, srdce rodí krev, krev rodí slezinu a srdce řídí jazyk. Jih na obloze představuje horko, na zemi oheň, v těle cévy, z pěti orgánů srdce, z barev červenou, ze zvuků smích, při rozrušení smutné vzdychání, z vývodů jazyk, z chutí hořkou, z emocí radost.

Střed rodí vlhkost, vlhkost rodí zem, zem rodí sladkost, sladkost rodí slezinu, slezina rodí maso, maso rodí plíce a slezina řídí ústa. Střed na obloze představuje vlhkost, na zemi hlínu, v těle maso, z pěti orgánů pak slezinu, z barev žlutou, ze zvuků prozpěvování, při rozrušení škytání, z vývodů ústa, z chutí sladkou, z emocí zádumčivost. 

VÍTR FENG  Buď je zevní škodlivý vítr tak silný, že vyvolá akutní problémy, nebo je naše obranyschopnost tak slabá, že umožní sebemenšímu větru do ní snadno vniknout, nebo je škodlivina sice slabá, ale dlouhodobě se dostává do těla, až nakonec umoří i naši obranyschopnost a vznikají dlouhodobé problémy. Napadení větrem- pocit chladu, třesavka, zimnice, horkost (sálání a vyzařování horka), kýchání, ucpaný nos a bolesti hlavy. Napadení jakýmkoliv zevním větrem FENG blokuje obrannou energii v prostoru mezi kůží a svaly, kde tato energie obíhá a současně zahřívá i svaly. V případě její blokády (ne oslabení) zevním větrem FENG pak obranná energie nemůže dostatečně prohřívat povrch a objevují se výše zmíněné příznaky. Současně tento pocit chladu a zimnice s třesavkou vypovídá o tom, že škodlivý vítr FENG je stále ještě na povrchu. Ve chvíli, kdy pocit chladu a zimnice s třesavkou zmizí, tak to znamená, že buď škodlivý vítr FENG postoupil hlouběji, nebo naopak, že škodlivý vítr FENG čili škodlivina byla vyloučena (pocení). V této fázi, kdy škodlivý vítr FENG blokuje proudění povrchové energie v podkoží, je nejvhodnější podpora pocení (pití čaje z čerstvého zázvoru) a otevření povrchu pomocí vhodných bylinných směsí.

TROJITÝ ZÁŘIČ, osiřelý orgán

Původní představa chápe trojitý zářič jako beztvarý orgán. Trojitý zářič představuje tři prvopočáteční energie člověka: řídící energii pěti orgánů, vyživující a ochrannou energii a energii v síti drah.

Pozdější představa začíná trojitý zářič ztotožňovat s různými částmi těla jako např.: podkožní tukové polštářky, pohrudnici a pobřišnici, celou hrudní a břišní dutinu...

Současní autoři se většinou přiklánějí k názoru, že trojitý zářič symbolizuje vlastně horní, střední a spodní část trupu s příslušnými orgány.

Umístění trojitého zářiče

Současní čínští autoři lokalizují trojitý zářič takto: horní zářič zabírá oblast trupu přibližně od bránice nahoru a z orgánů v sobě zahrnuje srdce a plíce. Prostřední zářič je zhruba mezi bránicí a pupkem a patří k němu slezina a žaludek. Spodní zářič se nachází mezi pupkem a močovým měchýřem a zahrnuje v sobě játra, ledviny, tenké a tlusté střevo, močový měchýř a další orgány břišní dutiny. Játra jsou přitom počítána ke spodnímu zářiči vzhledem k funkční spojitosti s ledvinami, i když podle svého umístění by měla patřit spíše k oblasti prostředního zářiče.
Spojitost zářičů s činnostmi příslušných orgánů je nepochybná, ale, že jsou jenom abstraktním pojmenováním souhrnu funkcí konkrétních orgánů a příslušné části těla, je přinejmenším diskutabilní.

Funkce trojitého zářiče

1. Přepravuje prvopočáteční energii

Slovo vyzařovat, žhnout, v názvu tohoto orgánu odkazuje na tzv. "pravý oheň", jang prvopočáteční energii, neboť trojitý zářič je prostředníkem, kanálem, jímž je tato hybná životní síla roznášena po těle. Prvopočáteční energie je transformována z prenatální esence uchovávané v ledvinách a odtud je transportována cestami trojitého zářiče. Ve spodním zářiči se shromažďuje, v prostředním je doplňována postnatální esencí a v horním zářiči čistou jangovou energií přijímanou dýcháním. Z tohoto zářiče se rozptyluje do celého těla a stává se v něm hybnou silou i materiálním základem pro činnost všech orgánů. V této souvislosti je proto trojitému zářiči přisuzována i funkce podpory energie širším slova smyslu.
Jeho podpora spočívá jednak ve zmíněné distribuci prenatální energie a tedy v jejím neustálém přísunu do ostatních částí organismu a jednak v tom, že prostřednictvím této energie má hlavní podíl na procesech přeměny (rozklad stravy, látková přeměna, vstřebávání látek, atd.), jejichž vykonavatelem je prvopočáteční energie, pravý jang. Na stavu tohoto orgánu tedy závisí vlastně všechny životní pochody v těle:

2. Přepravuje tekutiny a stravu

Trojitý zářič je drahou přepravy poživatin. Jde samozřejmě o poživatiny již přeměněné, tj. o esenci, jež se z nich při trávení vytváří a je pak základem pro další tvorbu energie, krve a tělesných tekutin. Trojitý zářič přispívá k jejímu vytváření a následné distribuci, přičemž však řídí především přepravu přeměněných tekutin (esence tuhé stravy se pohybuje více pomocí energie sleziny, a potom spolu s krví v cévách). To je také smysl definice, že trojitý zářič je správce nad vodními kanály. Trojitý zářič dopravuje tyto tekutiny k hornímu pramenu, tj. plicím, odkud jsou rozptylovány do organismu a též je odvádí dolů do močového měchýře, odkud jsou vylučovány z těla ven.

Charakteristika jednotlivých zářičů

Vedle zmíněného celkového působení každý ze zářičů vykonává ještě specifické funkce, na jejichž základě jsou zářiče charakterizovány následujícím obrazným způsobem: "Horní zářič je jako mlha, prostřední zářič je jako mokřaď, spodní zářič je jako kanál".

1. Horní zářič je jako mlha

Tento zářič souvisí především s činností plic a srdce. Podporuje rozptylování ochranné energie z plic na povrch těla a tedy i na jeho zateplování a dále na rozvodu vyživující energie, jing-energie, a osnovné energie. Tyto tři podoby energie vznikají procesem přeměny, iniciovaným prvopočáteční energie a přechází z oblasti horního zářiče do celého organismu, takže jím prosakují podobně jako mlha prostupuje prostředí, v němž se vytváří. Aby však horní zářič mohl energii vysílat, musí ji nejprve přijmout, jako vyživující energii, vystupující ze žaludku a energii vdechovanou plícemi. Proto je funkčně charakterizován zářič, který řídí přijímání.

2. Prostřední zářič je jako mokřaď

Tento zářič souvisí s trávicími procesy spojenými s činností sleziny, žaludku, ale i jater a žlučníku. Energie prostředního zářiče podporuje rozkládání a zažívání trávené potravy, čili tvorbu a obnovování energie a krve, jakož i jejich distribuci. Je ústředním článkem jejích vzestupných a sestupných pohybů, neboť v této oblasti je počátečně oddělováno čisté (esence stravy stoupající vzhůru) od kalného (zbytků stravy klesajících dolů). Je to místo, kde se požitá strava rozkládá, kvasí, proměňuje a proto pro něj dávní tvůrci použili příměr, že je jako mokřaď, vřesoviště, bažina. Na základě své hlavní úlohy je tento zářič charakterizován zářič, který řídí přeměňování.

3. Spodní zářič je jako kanál

Nejspodnější ze tří zářičů je funkčně spojen s ledvinami, močovým měchýřem, tenkým a tlustým střevem. S jeho podporou se uskutečňuje další oddělování čistého od kalného, tentokráte už i s tvorbou konečných odpadových produktů, moče a stolice. Spodní zářič je nejenom pomáhá vytvářet, nýbrž se podílí i na jejich posouvání směrem dolů a na následném vylučování. V tenkém střevě jsou díky jeho transformačnímu vlivu oddělovány kalné složky tekutin, dostávají se do močového měchýře a zahušťují se na moč. Podobně v tlustém střevu se vstřebáváním tekutin zahušťuje stolice, posouvá se do konečníku a nakonec z těla ven. Nejspodnější zářič je proto přirovnáván ke kanálu, stoce a funkčně bývá charakterizován jako zářič řídící vylučování.

Jelikož energie trojitého zářiče podporuje roznášení energie i přepravu tekutin po celém těle, poruchy tohoto orgánu se projevují především různými stavy stagnace a zahrazování, ať již energie anebo tekutin. K jejich příznakům patří např. měkké vodnaté opuchliny, nadýmání, pocity plnosti apod. Kromě této celkové nevyváženosti činnosti trojitého zářiče však mohou vznikat i poruchy jednotlivých jeho částí, které budou mít svoje charakteristické odlišnosti, jelikož souvisejí s různými orgány. Postižení horního zářiče je většinou provázeno kašlem, pocity dušnosti, chrchláním a ovlivňuje funkce plic a srdce. Poruchy středního zářiče obyčejně vedou k zažívacím potížím. V případě horkosti k nadýmání a suché stagnující stolici, v případě chladu pak ke špatnému trávení, kručení ve střevech, nadýmání břicha, řídké stolici přenášející se zejména na činnost sleziny a žaludku. Jestliže není v pořádku spodní zářič, negativně ovlivňuje hlavně funkce ledvin, střeva a močového měchýře. Při horkosti ve spodním zářiči dochází k potížím s močením, zástavě močení, v moči se objevuje krev, anebo dochází k těžkostem s vytlačením stolice. Při chladu a prázdnotě je naopak močení hojné, přerůstá až do pomočování, stolice je řídká, atd.

Poruchy u trojitého zářiče

Tři zářiče jako energetické centrum, dobíjejí organismus prvopočáteční energií, čili podporují všechny procesy přeměny, jež v něm probíhají. Je možno říci, že horní zářič se podílí na činnosti plic a srdce, v daném kontextu zejména na procesu přeměny a distribuci krve a tělních tekutin, střední zářič se podílí na proměňování a přepravě potravy, vykonávaných slezinou a žaludkem, spodní zářič podporuje v obdobném smyslu funkce jater, ledvin, střeva a močového měchýře.

Disharmonie trojitého zářiče se projevují ve dvou oblastech: jednou je narušení chodu mechanismu energie orgánů plic, sleziny, žaludku, jater, střeva močového měchýře, druhou jsou poruchy metabolismu tekutin, mající spojitost s plícemi, slezinou a ledvinami.

Příčinami, které způsobují fungování mechanismu energie v zářičích, jsou např. vniknutí vnějších škodlivých činitelů nebo bloky z hlenů či nedostatečně trávené potravy. Konkrétními následky pak jsou narušení rozptylovací a filtrovací funkce plic, rozptylovací funkce jater, funkce spouštění dolů u žaludku, procesů přeměny a přepravních funkcí střeva močového měchýře atd.

Co se týče procesu proměňování tekutin, ten může být narušen např. škodlivostí vlhké a chladné povahy v zářičích, která postupně oslabuje jangovou energii příslušných orgánů a s ní i schopnost přeměňovat resp. distribuovat tekutiny. U plic se to opět týká funkce rozptylování a filtrování, u sleziny funkce přeměny a přepravy a u ledvin funkce odpařovat teplem a řídit otevírání a zavírání. V oblasti distribuční se poruchy projevují lokální stagnací a hromaděním tekutin a vznikem vodnatých otoků. Pokud je problém u plic a sleziny, otoky se vyskytují v horní části trupu. Spočívá-li problém ve slezině a ledvinách, otoky jsou častější od pasu dolů.